„To Vojtovo předsevzetí bude mít stejně jepičí život,“ prohlásila znalecky manželka mého přítele. S tím se, vzhledem k situaci a okolnostem, nedalo než souhlasit.
„A víš ty, co to vlastně znamená?“ zeptal jsem se jí, ve snaze vyhnout se důkladnému rozboru Vojtovy povahy, který by okamžitě následoval.
Šárka se zarazila a poněkud nejistě ke mně vzhlédla.
„Myslím ten jepičí život. Tedy proč to vlastně říkáme,“ upřesnil jsem pro jistotu.
„No, jepičí život je krátký, brzy skončí, ne?“
„Prima,“ pochválil jsem ji. „A víš co je jepice? Poznala bys ji?
„Blázníš?“ vyprskla Šárka. „Jak bych to mohla vědět! Asi je to nějaká mucha.“

Na základě tohoto rozhovoru jsem se rozhodl napsat pár slov o jepicích a jepičím životě. Důvod je jednoduchý. Kde kdo používá výstižnou metaforu o jepičím životě, ale horko těžko se najde člověk, který by jepici poznal a skutečně o jejím životě něco věděl.
Jepice si zasluhují naši pozornost, kdyby pro nic jiného, tak pro svou vytrvalost. I přes kratičký život dospělců (ještě tu o tom bude řeč) jsou jepice velice odolnou a trvanlivou skupinou živočichů. Jen si představte, že tento starobylý hmyz žil na naší planetě již v prvohorách! A sice v permu, tedy před nějakými 250 až 300 miliony let. Třebaže spolu s vážkami a šváby patřily tenkrát jepice k nejhojnějším zástupcům hmyzu na Zemi, ani dnes se k nějakému vymírání nemají. Jsou hojné prakticky na celém světě, především v okolí vod.
Larvy jepic se totiž výhradně vyvíjejí ve sladké vodě.
Jepice náleží do skupiny hmyzu s tak zvanou nedokonalou proměnou. Jejich larvy tedy nazýváme nymfy. Ty se hned odmala podobají dospělcům a každým svlékáním staré a těsné pokožky jsou dospělým jepicím podobnější. Na těle nymfy jsou zřetelné základy budoucích křídel a velice zajímavé vnější žábry. Ty jsou umístěny po stranách zadečku, mají podobu plátků nebo svazečků vláken a umožňují larvám trvalý pobyt pod vodou. Nymfy jepic dobře poznáte i podle tří dlouhých štětů, které nesou na konci zadečku.
Jepičí nymfy najdeme snad ve všech typech sladkých vod. Jak ve stojatých vodách rybníků a tůní, tak ve velkých klidných řekách i ve velmi dravých proudech horských potoků. Mají docela dobrý apetit a živí se nejdrobnějšími částečkami vodního detritu, řasami a prvoky. Nymfy jednotlivých druhů jepic si zvolily rozdílné strategie existence. Známe pět hlavních typů. Hrabavé nymfy si hlinitopísčitém dně či březích klidných vod hrabou chodbičky tvaru písmene U. Lezoucí nymfy popolézají po bahnitém dně klidných vod a jejich husté chloupkování pokryté kousky bahna je výtečně kryje před nepřáteli. Plovoucí nymfy se volně vznášejí ve vodě nebo prudce přeplouvají mezi ponořenými vodními rostlinami. V rychle proudící vodě žijí proudobytné nymfy s přílbovitou hlavou, kterou vodní proud tiskne k podkladu, z něhož seškrabávají porosty řas. Ploché nymfy žijí také v prudce tekoucích vodách, zejména pod a mezi kameny.
Nymfy jepic prodělávají 12 až 40 stádií a zrovna tolikrát se tedy svlékají. V předposledním stadiu nymfa opouští vodu. Je téměř dospělá. Nemá již žábry, ale zato krásná blanitá křídla. Přední křídla jsou veliká, zadní jsou několikrát menší. Toto přechodové stádium trvá někdy jen dvě hodiny, jindy až čtyři dny. Potom se nymfa naposledy svléká a na světě se objeví pohlavně dospělá jepice.
K líhnutí jepic dochází hromadně a hromadné jsou potom i jejich svatební lety, které se zpravidla odehrávají nad vodou. Jepice dobře létají a ve vzduchu doslova tančí. Pravidelně stoupají a klesají a někdy vystupují značně vysoko. Samečci pak dolů plachtí bez pohybu křídel. Většina druhů jepic má roje složené z několika desítek jedinců. Několik málo druhů však tvoří roje složené z milionů jedinců. V roji jsou jen samečci, kteří svým hromadným vystoupením lákají mladé samičky. Ty jednotlivě vletují do roztoužených rojů a jsou na místě oplodněny.
Jepice jsou podle druhů různě veliké, od několika milimetrů až do tří centimetrů. Podle způsobu letu, tvaru křídel a podle dvou dlouhatánských mnohočlánkových štětů (cerků) na zadečku, je však bezpečně odlišíte od jiného hmyzu. Poznání jednotlivých druhů jepic však nechejte odborníkům. Je to docela těžké. Jen si představte, že u nás je známo asi sto druhů a na celém světě na 2000 druhů jepic.
A jak je to s tím jepičím životem? Život dospělých jepic je opravdu velmi krátký. Trvá jen několik hodin, nanejvýš pár dnů. To hlavně proto, že dospělé jepice mají zredukováno ústní ústrojí. Během svého krátkého života tedy nepřijímají žádnou potravu a dokonce ani vodu. Žijí pouze z energetických zásob těla.
Je tedy zaužívaná metafora o jepičím životě správná? Vypadá to tak, ale já s tím přece jen nesouhlasím. Vůbec totiž nezohledňuje dlouhý život nymfy. Jako bychom my, lidé, do svého života nezapočítávali celé dětství a dospívání.