Odpolední bouřka vyčistila vzduch a vůně řeky se mísila s pachem mokré dlažby a asfaltu nedalekých ulic. Zapadající sluníčko na chvíli ozářilo svěže zelené koruny starých lip a v zrcadle řeky se jasně rýsovala alej protějšího břehu. Dočerna zvlhlé kmeny vytvářely starodávný rám mokré pěšině běžící po hřebenu říční hráze a já jsem na svém fotoaparátu hledal vhodnou clonu, abych zachytil prchavý jas tohoto okamžiku.
„To bude obrázek!“ ozvalo se mi pochvalně za zády.
více… „Kam se poděly lavičky?“

Mám na mysli zahrádky hospodské, pivniční či restaurační. Zahrádky a předzahrádky, jinde zase terasy, verandy, dvorečky či atria zvané. Prostě takové to venkovní letní posezení hospodské, kdy číšníci jsou nuceni s věncem půllitrů, talíři a podnosy vybíhat ze zakouřené hospody na vzduch a denní světlo, aby tak světu předvedli svou neopálenou kůži a zarudlost kouřem drážděných očí.
více… „Chvála hospodských zahrádek“