Je tu červen a s ním čas černého bezu. V lužních lesích, ale i ve smrčinách, v polních remízech, na březích řek, prostě po celém kraji rozkvetou na bezových keřích tisíce bílých květenství. Odjakživa jsem miloval jejich svěží vůni a jako malý kluk jsem se vždy těšil na babiččinu bezovou limonádu. K babičce to bylo dvacet kilometrů na kole a odměnou za námahu mi byla bledá, mírně bublinkatá limonáda, jíž jsem mohl vypít, co hrdlo ráčilo. Babička Valerie byla přesvědčená, že limonáda z bezových květů je zázračný všelék, a že je možno z ní nabrat zdraví do zásoby. Med, křen s jablky a bezová limonáda. To byly pro babičku tři základní pilíře zdraví a měla jich vždycky plnou spíž. Křen a jablka měla vlastní, med získávala výměnou za ovoce a zeleninu od známého včelaře a na květy bezu chodila s košíkem do lesů kolem Litovle.

Babička byla nevzdělaná žena z lidu a o černém bezu pranic nevěděla. Teprve až jsem chodil na zemědělskou školu a nabíral rozum, mohl jsem babičce při práci na zahrádce vyprávět, že bez černý, zvaný též kozičky, bezinky, psí bez, smradlavý bez anebo smradinky, je naší původní dřevinou, kterou řadíme do čeledi zimolezovitých. Ze stejného rodu (Sambucus) rostou v naší přírodě ještě dva další podobné bezy, a sice bez chebdí a bez hroznatý. Bez chebdí je statná až dvoumetrová bylina, rostoucí především na pasekách, v okrajích lesů a na křovinatých stráních, rozšířený je kolem cest a v silničních příkopech. Na jeho vonná a hustá bílá květenství se slétá spousta hmyzu. Bez chebdí neroste nikdy jednotlivě, ale vytváří vždy souvislé, mnohdy rozsáhlé husté porosty, evokující představu vitální agresivity. Třetí z našich bezů, tedy bez hroznatý, je naopak takový trošku zakřiknutý dřevnatý keř s menšími žlutozelenými květenstvími a na podzim jasně červenými plody. Protože roste vždy jen ve stínu lesních porostů, je bez hroznatý vždy takový řídký, nedomrlý a jen málokdy vytváří souvislejší podrost lesa.
Ale vraťme se k bezu černému. Na rozdíl od svých příbuzných je bez černý nesmírně užitečný a léčivý. Sbírá se především jeho květ, ale také list, plod, kůra a dříve se dobýval i kořen. Působení jednotlivých částí rostliny je rozličné. Jaké důležité látky obsahují a jak blahodárně působí na lidský organismus, jaké neduhy léčí a jak se upravují, to najdete v mnoha odborných i populárních publikacích o našich léčivkách. Nebudu se tím tedy zabývat, ale představím vám bez černý ještě z jiné stránky. Já sám totiž považuji tento keř za jednu z nejvýznamnějších rostlin naší krajiny.
Bez černý je nesmírně otužilá rostlina a je schopná odolávat nejrůznějším zátěžím prostředí, které máme na svědomí my, lidé. Bez černý je zvyklý na půdy s vysokým obsahem dusíku, ale stejně dobře se vyrovnává s vysokou prašností, exhaláty a imisemi, suchem i vlhkem a s častým mechanickým poškozováním. Díky tomu prosperuje na nejrůznějších ruderálech, ať už jsou to zadní zapomenuté trakty průmyslových závodů, činných i opuštěných zemědělských podniků, nádraží, divoké skládky odpadů a nejrůznější smetiště. Tady všude vytváří souvislé porosty a milosrdně tak přikrývá naši ostudu. Keře černého bezu vroubí lesní okraje všude tam, kam z intenzivně obhospodařovaných polí do lesa pronikají postřiky a hnojiva, vytváří hlavní části porostů v polních remízech, na bývalých polních hnojištích a lemuje zanedbané meliorační kanály a neudržovaná oplocení. Člení tak souvislou zemědělskou krajinu a představuje jeden z nejvýznamnějších přirozených krajinotvorných prvků. A nejen to. Bez černý pomáhá k udržení sebezáchovných procesů v přírodě a to i v té, námi drasticky pozměněné. Jak to dokáže? Jednoduše. Svou existencí totiž podporuje rozvoj velké skupiny významných druhů živočichů. Celý ten složitý proces vysvětlím na jediném příkladu.
Všichni určitě víte, že na mladých dosud zelených větvičkách bezu černého se objevují ohromné kolonie temných mšic, které doslova obalují větvičky černomodrým povlakem. Jedná se o velice hojnou mšici bezovou, která se nejčastěji vyskytuje v zemědělské krajině, v obcích a všude tam, kde je dostatek bezu, a také lebedy, merlíku a šťovíku. To proto, že životní cyklus mšice bezové je rozdělen na dvě fáze. Její hlavní živnou rostlinou je bez černý. Zde se na jaře mšice líhnou z vajíček a množí se zde až do léta. Potom přelétají na lebedy, merlíky a šťovíky, kde se živí na jejich kořenech. Na podzim poslední pokolení okřídlených samiček přelétne zpět na keře bezu černého a nakladou zde vajíčka. Co z toho vyplývá? Mšice bezová je absolutně neškodná mšice, která nikdy nenapadá zemědělské plodiny, ale naopak poškozuje plevele (nemusíte ji tedy stříkat a likvidovat ani na vašich zahrádkách). Je však velmi početná, a proto představuje ideální potravní základnu pro nejrůznější dravý hmyz, například pro slunéčka. Mšici bezovou napadá také spousta parazitů z řádu hmyzu blanokřídlého. Protože mšice bezové je na černém bezu hodně, mají zde parazité jedinečné zázemí, kde se rychle množí. Mimo to mšice bezová patří mezi tzv. medující mšice. Její výkaly ve formě známé sladké medovice pokrývají brzy listy napadaného bezu a porost pod ním. Medovice je potravou pro včelky a pro stovky dalších druhů užitečného hmyzu, včetně blanokřídlých parazitů.
Takhle to tedy na keřích bezu černého probíhá až do počátku léta. Potom mšice bezová opustí keře a přelétne na lebedy, merlíky a šťovíky, kde založí bezkřídlou populaci, která saje v zemi na kořenech plevelů. A co se stane se slunéčky, lumčíky a ostatním dravým a parazitickým hmyzem, který dosud žil na koloniích mšice bezové? Nu, ti se rozlétnou z keřů bezu a začnou napadat nejrůznější jiné mšice ve svém okolí. Zejména však napadají mšice sající na okolních zemědělských kulturách, na ovocných stromech a keřích. Bez černý je tedy nesmírně důležitým rezervoárem užitečného hmyzu, který zde do léta žije a množí se, aby pak vyrazil na bojové tažení do širokého okolí.
Jak vidíte, bez černý je z mnoha ohledů nesmírně důležitou rostlinou naší krajiny s celou řadou přímých i nepřímých, rozhodně však vždy jednoznačně kladných vlivů na náš život. Naučme se vážit si tohoto otužilého keře a dopřejme mu místo v naší krajině i zahradě. Není náročný, rád se spokojí i s místem nedůstojným a okrajovým. Je to skromný velikán naší přírody.