Kouká-li člověk denně na televizi a otevře-li si občas nějaké ty noviny, nemá to dnes vůbec jednoduché. Ta místa ve zpravodajstvích, která dříve zaplňovaly ideově podbarvené reportáže z dolů, hutí, kravínů a řepných polí dnes zaplňují především zaručené kasovní trháky. Tedy mordy, požáry, zemětřesení, hurikány a všelijaká jiná neštěstí z celého světa. Kdesi v Indočíně spadne autobus do strže a vy to ještě ten den máte ve zprávách i s filmovými záběry. Nebo se na Amazonce potopí člun a dva dny o tom píšou v nejrůznějších plátcích. A když se v Kotěhůlkách řeší domácí neshody s kudlou v ruce, dozvíte se to ve čtvrtek ve trojích televizních zprávách, v pátek ve všech novinách a v neděli je tomu věnována přední stránka nejčtenějšího bulváru. Našinci nezbyde než uvěřit, že svět je hotový očistec plný raubířů a maniaků, o teroristech nemluvě.
více… „O všelikém nebezpečenstvu a hlavně o klíšťatech“

Dnešní povídání věnuji zvířátkům zdánlivě nicotným a zbytečným. Tvorům natolik všedním, že si zpravidla ani neuvědomujeme jejich všudypřítomnost. Tvorům, kteří většině městských lidí nestojí ani za ohlédnutí. A současně také tvorům, bez nichž by nikdy nevznikla naše civilizace. Těmito opovrhovanými a přitom velevýznamnými živočichy jsou žížaly.
více… „O zemských červech“

Je tu červen a s ním čas černého bezu. V lužních lesích, ale i ve smrčinách, v polních remízech, na březích řek, prostě po celém kraji rozkvetou na bezových keřích tisíce bílých květenství. Odjakživa jsem miloval jejich svěží vůni a jako malý kluk jsem se vždy těšil na babiččinu bezovou limonádu. K babičce to bylo dvacet kilometrů na kole a odměnou za námahu mi byla bledá, mírně bublinkatá limonáda, jíž jsem mohl vypít, co hrdlo ráčilo. Babička Valerie byla přesvědčená, že limonáda z bezových květů je zázračný všelék, a že je možno z ní nabrat zdraví do zásoby. Med, křen s jablky a bezová limonáda. To byly pro babičku tři základní pilíře zdraví a měla jich vždycky plnou spíž. Křen a jablka měla vlastní, med získávala výměnou za ovoce a zeleninu od známého včelaře a na květy bezu chodila s košíkem do lesů kolem Litovle.
více… „Skromný velikán“

Píše se rok 1806, konec února. Svítá, ale neduživé sluníčko není sto prorazit šedivou clonu, z níž celou noc drobně pršelo. Déšť rozpustil zbytky sněhu a v celém městě teď není suchého místa. Na obou uherskohradišťských náměstích hoří pod velkými kotly ohně a kouř z mokrého dřeva dráždí havrany, chraplavě pokřikující z okolních střech. Z brány Reduty vyjíždí černá kára naložená neforemnými pytly. Zahalení muži, tlačící káru kolem kostela, musejí spěchat. Za chvíli zazní budíček a kozáci hraběte Esischskeho zaplní celé náměstí. To už musí být strašlivý náklad uložen v jamách za hranicí města a zasypán vápnem.
více… „O vších, tyfu a historii“

„To Vojtovo předsevzetí bude mít stejně jepičí život,“ prohlásila znalecky manželka mého přítele. S tím se, vzhledem k situaci a okolnostem, nedalo než souhlasit.
„A víš ty, co to vlastně znamená?“ zeptal jsem se jí, ve snaze vyhnout se důkladnému rozboru Vojtovy povahy, který by okamžitě následoval.
Šárka se zarazila a poněkud nejistě ke mně vzhlédla.
„Myslím ten jepičí život. Tedy proč to vlastně říkáme,“ upřesnil jsem pro jistotu.
„No, jepičí život je krátký, brzy skončí, ne?“
„Prima,“ pochválil jsem ji. „A víš co je jepice? Poznala bys ji?
„Blázníš?“ vyprskla Šárka. „Jak bych to mohla vědět! Asi je to nějaká mucha.“
více… „O jepicích a jepičím životě“

Ještě než začne sluníčko opravdu hřát a jaro vás zaměstná na zahrádce, udělejte si poslední zimní procházku Uherským Brodem. Vezměte to hezky od severu k jihu, tedy z kopce dolů, aby se vám lépe šlapalo. Během té procházky se určitě zastavte u tří historických staveb, které mají mnoho společného, ačkoli je každá úplně jiná. Na Lapači, až nahoře nad městem, si prohlédněte boží muka. O kus níž, na Mariánském náměstí, se zastavte u Mariánského sloupu a až dojdete ke kostelu Mistra Jana Husa, nezapomeňte na kapli sv. Trojice, která stojí hned vedle. Společným důvodem ke stavbě těchto památek byl mor. Skrytou příčinou však byla obyčejná malá blecha!
více… „O blechách a našich dějinách“